Svoje poznatky kvůli přístupu tehdejšího režimu nemohl profesor Václav Vojta aplikovat v praxi, a tak v roce 1968 emigroval do Německa, kde v léčbě dětských vývojových poruch pokračoval a stal se světově uznávaným odborníkem. Do Československa se pak vrátil až po revoluci v roce 1989.
Podrobněji metodu využívanou jak při centrálních, tak periferních poruchách pohybového systému vysvětluje fyzioterapeut Mgr. David Pruner, který působí v nově vzniklé ambulanci dětské fyzioterapie v Diagnostickém centru Nemocnice Hořovice: „Diagnostika se opírá o vyšetření primitivních reflexů, polohové testy a odečítání spontánního motorického chování dítěte. Při terapii reflexní lokomoce jsou pak aktivovány konkrétní svalové souhry v přesně daných výchozích polohách za použití spoušťových zón. Výsledný pohyb je vyvoláván reflexně, to znamená bez vědomé účasti pacienta.“
„Terapie je zásadní pro děti v kojeneckém věku, kdy včas odhalí poruchy hybnosti.“
I když metoda pomáhá i dospělým, klíčová je právě u dětí v kojeneckém věku, kdy je možné odhalit hybné poruchy včas a určit tak co nejefektivnější terapii. „Pokud se svaly opakovaně zapojují v chybném režimu, dochází k jejich zkracování a posléze i k vazivové přeměně. Pokud už došlo k rozvoji a fixaci náhradních pohybových modelů, pak se je snažíme alespoň oslabit.“ Optimální je podle Prunera provést dítě co nejpřirozeněji jednotlivými stadii vývoje až do samostatné chůze. „U těžkých diagnóz, kde tušíme, že chůze nikdy nebude možná, se snažíme alespoň zamezit vzniku svalových kontraktur, poškození kloubů nebo těžké skoliózy,“ dodává.
Konkrétně je ideální začít s aplikací Vojtovy metody v prvních třech měsících života miminka. „U zdravého dítěte dochází zhruba okolo jednoho měsíce po narození na podkladě zrání centrálního nervového systému k zásadní proměně držení těla a prudce se začíná rozvíjet fyziologická hybnost. U dítěte s centrální poruchou se však tento automatizmus nerealizuje nebo je redukován,“ vysvětluje Pruner. Když má miminko centrální poruchu a objeví se na terapii až ve třetím trimenonu nebo později, je jisté, že se promarnilo nejcennější období, kdy se dá s pacientem reflexně pracovat. „Výsledek už nikdy nebude tak dobrý, jako kdybychom začali s terapií včas. Mezi laickou veřejností se málo ví, že s infantilní cerebrální parézou (DMO) se dítě nerodí, ale postupně se do ní vyvíjí. Pokud u hraničních dětí včas terapeuticky zasáhneme, můžeme rozvoj infantilní cerebrální parézy odvrátit,“ dodává.
Klíčové je cvičení doma s rodiči
Při terapii dítěte hrají zásadní roli samotní rodiče. Ty fyzioterapeut metodu po vyšetření naučí tak, aby ji mohli kvalitně provádět doma, a to několikrát denně kvůli dostatečné stimulaci centrální nervové soustavy. Zejména u kojenců s centrálním postižením podle Prunera alternativa k metodě neexistuje, i když se v poslední době objevila spousta nových terapeutických postupů. Ty ale ne vždy ctí principy přirozeného motorického vývoje. Rodiče přesto často hledají jiné možnosti, jak dětem pomoci. „Děje se tak zejména v situaci, kdy už mají za sebou roky terapie Vojtovou metodou, jsou vyčerpaní, terapie se jim třeba nedaří tak, jak by si představovali, a definitivně jim dochází, že jejich dítě bude mít trvalý handicap. To je přesně situace, kdy mají chuť s Vojtovou metodou seknout.“ Dalším problémem pak může být kombinování metody s jinými pohybovými aktivitami – poškozený centrální nervový systém se pak totiž může snadno přetížit.
Ze začátku může cvičení s miminky provázet intenzivní pláč. Odborníci ale radí, aby se jím rodiče nenechali znejistět a mysleli hlavně na to, že chtějí svým dětem pomoci. Ty se pak uklidní také a pravidelné cvičení s nimi často udělá zázraky.
Objednat se můžete přes online formulář nebo na telefonním čísle 14 111.
Text: Mariana Novotná
