Dá se stručně vysvětlit, co je Vojtova metoda?
Vojtova metoda je ucelený medicínský koncept objevený českým dětským neurologem profesorem Václavem Vojtou. Využívá se v léčbě jak centrálních, tak periferních poruch pohybového systému. Ve Vojtově metodě existuje provázanost mezi diagnostikou a terapií. Důležitá je její včasná aplikace a přesnost provedení, na které přímo závisí úspěšnost. Diagnostika se opírá o vyšetření primitivních reflexů, polohových testů a odečítání spontánního motorického chování dítěte. Při terapii, které říkáme reflexní lokomoce, jsou aktivovány konkrétní svalové souhry v přesně daných výchozích polohách za použití spoušťových zón. Výsledný pohyb je vyvoláván reflexně, tzn. bez vědomé účasti pacienta.
Co je cílem Vojtovy terapie?
Pokud se budeme držet kojeneckého věku, pak je naším cílem především včas odhalit kvalitativní nedostatky v pohybových modelech a pozitivně je pomocí terapie ovlivnit. Využíváme k tomu vrozené pohybové vzory, které máme uložené v podkorových centrech mozku. Jejich aktivací bráníme rozvoji náhradní motoriky. Pokud už došlo k rozvoji a fixaci náhradních pohybových modelů, pak se je snažíme alespoň oslabit. Optimální je dítě "provést" co nejpřirozeněji jednotlivými stadii vývoje až do kvalitní samostatné chůze. U těžkých diagnóz, kde tušíme, že chůze nebude nikdy možná, se snažíme alespoň zamezit vzniku svalových kontraktur, poškození kloubů, těžké skoliózy apod.
Čím je Vojtova metoda oproti jiným metodám tak unikátní?
Vojtova terapie, jako jediná, má v sobě zakomponován lokomoční princip, který je reflexně během aktivace vybavován. To znamená, že při terapii přímo provokujeme automatismy potřebné pro pohyb vpřed prostřednictvím aktivace zkříženého modelu, bez kterého není možné koordinované lezení po čtyřech a tím pádem ani chůze. Lokomoční princip se skládá z automatické práce s těžištěm, vzpřimování proti gravitaci a fázického pohybu. Přesně tyto tři komponenty se v motorickém vývoji zdravého dítěte objevují zcela automaticky. Centrálně postižené dítě má všechny tyto tři složky, které jsou základem každého fyziologického pohybu z místa A do místa B, hrubě porušené. My jsme schopni pomocí reflexní lokomoce tyto komponenty zavést do spontánního pohybového projevu. To bohužel žádná jiná terapie neumí.
Je možné nahradit Vojtovu metodu jinou metodou?
U kojenců a zejména těch s centrálním postižením, dle mého názoru, jiná alternativa není. V poslední době se objevila spousta nových terapeutických postupů, které ne vždy ctí principy přirozeného motorického vývoje. Rodiče, pokud mají například dítě s centrálním postižením, logicky hledají jiné možnosti, jak mu pomoci. Děje se tak zejména v situaci, kdy už mají za sebou roky terapie Vojtovou metodou, jsou vyčerpaní, terapie se jim třeba nedaří tak, jak by si představovali a definitivně jim dochází, že jejich dítě bude mít trvalý handicap. To je přesně situace, kdy mají chuť s Vojtovou metodou "seknout". Pro fyzioterapeuta je velmi obtížné takové rodiče přesvědčit, že změna metody nepřinese jejich dítěti nic dobrého. Terapeut může rodiče přesvědčit pouze pozitivními výsledky terapie, to je dobré si uvědomit. Velkým problémem také může být kombinování Vojtovy metody s řadou jiných pohybových aktivit. Centrální nervový systém, který je poškozený, se pak může snadno přetížit.
Kdy by se mělo začít u miminek, které mají nějakou odchylku, s terapií Vojtovou metodou?
Obecně lze říci co nejdříve, pokud je k tomu samozřejmě důvod. Terapie je indikována na základě diagnostiky, která musí být provedena hlavně včas, tzn. ideálně v prvním trimenonu. Pokud nemá dítě nějaký vážný problém a dostane se do terapie pozdě, vyvázne třeba jen s mírnými nedostatky na úrovni vadného držení těla. Když má ale centrální poruchu a objeví se v terapii až ve třetím trimenonu nebo později, je jisté, že jsme promarnili to nejcennější období, kdy jsme mohli s dítětem reflexně pracovat. Výsledek už nikdy nebude tak dobrý, jako kdybychom začali s terapií včas. Mezi laickou veřejností se málo ví, že s infantilní cerebralní parézou (DMO) se dítě nerodí, ale postupně se do ní vyvíjí. Pokud u hraničních dětí včas terapeuticky zasáhneme, můžeme rozvoj infantilní cerebralní parézy odvrátit.
Proč je tak důležité začít s Vojtovou metodou pokud možno už v prvních třech měsících života?
U zdravého dítěte dochází zhruba okolo jednoho měsíce po narození na podkladě zrání centrálního nervového systému (CNS) k zásadní proměně držení těla a prudce se začíná rozvíjet fyziologická hybnost. U dítěte s centrální poruchou se však tento automatizmus nerealizuje nebo je redukován. Ve chvíli, kdy nemá dítě k dispozici fyziologické pohybové modely, začne si vytvářet náhradní, patologické. Tato náhradní motorika se rychle rozvíjí, během druhého trimenonu se postupně začíná fixovat a na konci třetího trimenonu jsou základní stavební kameny motoriky již plně zakomponovány v pohybovém repertoáru dítěte. Pokud se svaly opakovaně zapojují v chybném režimu, dochází k jejich zkracování a posléze i vazivové přeměně. Strukturálně změněné svaly svými nevyváženými tahy působí formativně na kostně kloubní struktury, kde postupně dochází k nevratným morfologickým změnám. Poškozené klouby pak bývají často cílem ortopedických operačních zákroků. Proto je moc důležité začít s terapií v době, kdy ještě náhradní motorika není rozvinuta, natož fixována, abychom těmto nevratným změnám pokud možno předešli.
Do ambulance dětské fyzioterapie se můžete objednat přes online objednávkový formulář nebo na čísle 14 111.
