Jak funguje magnetická rezonance?
Magnetická rezonance používá k zobrazení tkání lidského těla silné magnetické pole. Každá část lidského těla je složena z různých podílů vody a právě molekuly vodíku jsou tím prvkem, který na magnetické pole nejcitlivěji reaguje. V jádru vodíku je jediný proton, který se působením magnetického pole vychýlí ze své přirozené rotace, a následně po vypnutí magnetického impulzu se opět do ní vrací. Při tomto návratu vysílá vysokofrekvenční signály, které přístroj zachycuje, a získané údaje převede na zobrazení v široké škále odstínů šedi.
Jaký je rozdíl mezi magnetickou rezonancí a CT?
Na rozdíl od magnetické rezonance využívá počítačová tomografie (CT) k zobrazení lidského těla ionizující záření, kdy výsledná tvorba obrazu závisí na hustotě tkání, kterými rentgenové paprsky procházejí. Vyšetření počítačovou tomografií je všeobecně výrazně rychlejší, hodí se dobře pro zobrazení např. kostí či plicní tkáně. Oproti MR je však pacient vystaven (byť velmi malým) dávkám ionizujícího záření, které může negativně působit na buňky lidského těla. Pro rozlišení jednotlivých měkkotkáňových struktur může být nutné podání jodové kontrastní látky, s určitým rizikem vzniku alergických reakcí.
Při magnetické rezonanci se kontrastní látky v indikovaných případech také používají, fungují ale na jiném principu a alergické reakce jsou velmi vzácné.
Při kterých onemocněních se nejčastěji používá?
Magnetická rezonance je nezastupitelná u zobrazení onemocnění nervové soustavy, zejména mozku či míchy. Detailní diagnostiku poskytuje také u poruch pohybového aparátu, ať už se jedná o výhřezy meziobratlových plotének páteře či poúrazová poškození vazů kloubů.
Široce se však uplatňuje i v onkologické diagnostice, například pro zhodnocení rozsahu tumorů děložního hrdla, konečníku či prostaty a dále pak pro sledování následných efektů léčby.
Jak probíhá vyšetření magnetickou rezonancí?
Pacient se položí na pohyblivý vyšetřovací stůl přístroje, obvykle na záda. Na vyšetřovanou část těla (např. hlava, koleno) je pak připevněna takzvaná cívka, což je součást přístroje, která je nezbytná pro vytvoření kvalitního obrazového záznamu. Pacient je pak radiologickým asistentem zasunut do gantry přístroje (tzv. tunelu).
Jediným úkolem pacienta je pak už jen klidně ležet a nehýbat se. Délka vyšetření je závislá od konkrétních indikací k zobrazení, mezi nejkratší – okolo 20 minut – patří například vyšetření kloubů či jednoho úseku páteře.
Spuštěný přístroj je velmi hlasitý, proto mají pacienti na uších sluchátka. Na našem pracovišti mají pacienti k dispozici navíc speciální brýle, do kterých jim můžeme promítat vybraná uklidňující videa, například přírodu, zvířata či pohádky.
Musí se na vyšetření pacient nějak speciálně připravit?
Na většinu vyšetření magnetické rezonance není příprava nutná. Výjimkou jsou některá specializovaná vyšetření trávicího traktu, kdy pacient přichází k vyšetření na lačno.
Pro koho není vyšetření vhodné?
Vyšetření je obecně kontraindikované pro pacienty s kardiostimulátorem a s kochleárním implantátem. Všeobecnou kontraindikací k vyšetření je, pokud má pacient kdekoliv v těle kovy z feromagnetických materiálů či takové, o jejichž složení nelze zjistit validní informace.
Již mnoho let je však většina kovů používaných v operativě či ve stomatologii nemagnetická a pro vyšetření bezpečná, není však vhodné absolvovat MR vyšetření dřív než po šesti týdnech od jejich implantace do těla.
Relativní kontraindikací je klaustrofobie a nespolupracující pacient, což však lze ve vybraných případech v nemocničních zařízeních řešit vyšetřením v celkové anestezii.
Jsou různé typy přístrojů na magnetickou rezonanci? Jak se liší a jsou některé přesnější?
Všechny přístroje jsou si většinou velmi podobné, což je dané technickými parametry konstrukce. Liší se silou magnetického pole, značenou jako T (Tesla). Mezi nejběžněji používané patří 1,5T a 3T přístroje, kdy kromě vlivu intenzity magnetického pole mohou být rozdíly v kvalitě zobrazení i na podkladě softwarového a doplňkového vybavení přístroje.
Jsou i přístroje bez obvyklého tunelu, tzv. otevřené; většinou mají slabší magnetické pole, nepůsobí však na citlivé jedince tolik klaustrofobicky a některé disponují i možností dynamického zobrazení vestoje. Naopak přístroje silnější než 3T se používají již spíše k vědeckým účelům než k rutinní diagnostice.
Jaká je průměrná čekací lhůta na vyšetření magnetickou rezonancí? Proč se čeká tak dlouho?
Průměrná čekací doba na vyšetření se jistě liší v rámci jednotlivých krajů či měst. V Praze bývá často i kolem tří měsíců, ale záleží na zdravotnickém zařízení. Vždy však rozhoduje konkrétní indikace k vyšetření; tedy pacient po úrazu s podezřením na poranění míchy je vyšetřen většinou ihned, diagnózy letitých bolestí hlavy či zad pak bohužel čekají na termín déle.
Zdroj: Petra Barochová, iDNES.cz, 4. 6. 2021
