Působíte v Nemocnici Hořovice již od svých patnácti let. Co Vás přivedlo ke zdravotnictví?
Jako malý kluk jsem se léčil s celkem těžkou formou astmatu. Jelikož mě to velmi trápilo, strávil jsem tak mnoho času v nemocnici a paradoxně jsem si ke zdravotnictví tímto způsobem vytvořil vztah. V patnácti letech jsem se rozhodl, že půjdu studovat střední zdravotnickou školu a v prvním ročníku jsem šel na brigádu do Nemocnice Hořovice.
Jak jste se postupně dostal na pozici, kterou máte nyní? Tedy ředitele Diagnostického centra Nemocnice Hořovice a zároveň náměstka provozního ředitele nemocnice?
Můj kariérní postup začal tedy již zmíněnou brigádou v hořovické nemocnici na oddělení ARO. Trávil jsem tam opravdu hodně času, vlastně skoro každý víkend. Byl tam super kolektiv, se kterým jsem si rozuměl. Při brigádě jsem si dodělával střední zdravotnickou školu a po maturitě jsem zůstal na tomto stejném oddělení. Velikou výhodou bylo to, že jsem v práci již všechny znal, a tak jsem se nemusel bát neznámého prostředí. Na toto období velice rád vzpomínám.
Během práce jsem si dodělal i Vysokou školu odbornou v Plzni a rok poté, co jsem dostudoval kompletně, jsem dostal, od tehdy pana primáře MUDr. Michala Průši, který je nyní ředitelem nemocnice, nabídku na pozici vedoucí sestry interny. Překvapilo mě to, neboť kolem mě byly kolegyně o poznání zkušenější a starší. Tímto je naše společnost jedinečná. Pokud máte ambice a chuť pracovat, dostanete příležitost. Já jsem neváhal a přes všechny pozice, které jsem v nemocnici zastával, pracuji nyní ve funkci náměstka provozního ředitele pro Nemocnici Hořovice a současně působím jako ředitel diagnostického centra v Nových Butovicích.
Pracoval jste ale i jako hlavní sestra. Byl přechod z pozice vrchní sestry oddělení náročný?
Během mého působení ve funkci vrchní sestry interního oddělení jsem byl oslovený na přelomu roku 2018 a 2019, abych převzal pozici hlavní sestry. Tuto pozici, leč ne s lehkým srdcem, jsem přijal. S tím oddělením se mi loučilo těžce. Cítil jsem se, jako kdybych opouštěl svoji vlastní rodinu. Stále však udržuji s oddělením kontakt a když můžu, beru služby, abych aspoň párkrát byl zase tou sestrou na oddělení. Na pozici hlavní sestry se toho událo hodně, především to, že se objevil covid. Musel jsem tedy řešit hned z kraje mého působení organizaci infekčního oddělení, odběrových míst, testování a skoro všeho, co bylo s pandemií spojeno. Bylo to velmi těžké období pro nás všechny, ale jsem toho názoru, že nás toto období doopravdy hodně stmelilo jako kolektiv. Zjistil jsem, že se na ty lidi mohu spolehnout, že mi jsou schopni pomoct a že spolu dokážeme zvládnout těžké časy.
V roce 2020 se začalo budovat Diagnostické centrum Nemocnice Hořovice v pražských Nových Butovicích. Po chvilce jeho otevření jsem byl oslovený s tím, zdali bych byl ochoten přejít z pozice hlavní sestry na náměstka pro provozní řízení a zároveň pozici provozního ředitele diagnostického centra. Přijal jsem to, bral jsem to jako novou výzvu. Svoji činnost tedy dělím přesně napůl mezi hořovickou nemocnici a diagnostické centrum.
Vy jste si tedy postupně během let musel dodělat potřebné vzdělání. Nebylo to pro Vás náročné?
Samozřejmě, že to bylo náročné. De facto jsem obětoval veškerý svůj volný čas práci nebo studiu. Studoval jsem dálkovou formou a jsem velmi vděčný za to, že jsem tu možnost měl. Skloubil jsem tak jak vzdělání, tak i praxi. Člověk to musí brát jako dlouhodobou investici do života. Prostě jsem musel holt přežít to, že budu mít méně soukromého času.
Čekal jste takovou změnu? Přeci jen, teď pod sebou nemáte už jen všeobecné sestry, ale mnohem širší spektrum zaměstnanců.
Ano, je to změna, ale na pozici hlavní sestry se člověk nesetkává jen se sestrami. Komunikujete s lékaři, pracovníky z technického zajištění nemocnice, údržbou, sklady a tak dále. S těmi lidmi se znáte a řešíte s nimi každý den něco. Nebyl to tedy tak velký šok, změnila se mi jen ta zodpovědnost. Mám přehled o tom, na co kolegové či kolegyně nadávali nebo co naopak chválili, a toto vše mohu na vedoucí pozici zužitkovat ku prospěchu zaměstnanců i pacientů.
Co pro Vás bylo na pozici hlavní sestry nejtěžší a Vás naopak nejvíce těšilo?
Já jsem člověk, který má rád, když má přehled. Díky tomu, že jsem byl na pozici hlavní sestry jsem věděl o všem, co se v nemocnici děje. Je zde i velmi příjemný kolektiv vrchních sester, bezvadně jsme spolu fungovali. To, co na pozici bylo nejtěžší, bylo to období covidu. S odstupem času jsem velmi hrdý na celý zdravotnický personál, který se situací popral tak, jak to jen šlo.
Za dobu Vašeho působení muselo nemocnicí projít hodně změn. Jaké jsou ty, které byste vyzdvihl?
Zrovna nedávno jsme si říkali s kolegyní, když jsme přáli sestřičce, která slavila 45 let v nemocnici, jak toho musela hrozně moc zažít. Když si to tak člověk vezme, tak já si toho taky zažil hodně. Majitel zprivatizoval nemocnici v roce 2007 a já jsem zde pracoval od roku 2006. Udělalo se tam takových změn, to by člověk nevěřil. Majitel zainvestoval do nemocnice ohromné prostředky, což je na první pohled patrné. V roce 2011 se prodloužila křídla, zvýšil se komfort pacientů, rekonstruovala se veškerá oddělení včetně výbavy. Netroufnu si a ani nechci říct, jak by ta nemocnice vypadala, kdyby se nezprivatizovala. Pochybuji, že by někdo, jakýkoliv subjekt, ať už město nebo stát, byl schopný zainvestovat takové prostředky.
Jaký je Váš nejoblíbenější zážitek spojený s Nemocnicí Hořovice?
Nejoblíbenější zážitek? Těch zážitků je samozřejmě celá řada, ale jestli bych měl nějaký vyzdvihnout, tak je to narození mé dcery v Porodnici U Sluneční brány. Narodila se nám o měsíc dřív a nebylo to jednoduché, musela tak ležet na neonatologii. Uběhl již nějaký ten pátek a já se mohu chlubit s krásnou a zdravou dcerou.
V čem pociťujete rozdíl mezi správou Nemocnice Hořovice a Diagnostického centra Nemocnice Hořovice?
Jediné, co mě napadá, je ta velikost. Ten zásah v diagnostickém centru je samozřejmě viditelnější než v nemocnici, která je několikanásobně větší. Přístup k lidem má člověk stále stejný, na stylu práce se také nic nemění.
Kam byste chtěl Diagnostické centrum Nemocnice Hořovice posunout?
Mým cílem je, aby všechny ambulance byly obsazené kvalitními a schopnými lékaři, jako je to teď. Také abychom byli schopní poskytovat péči ještě o něco širší a abychom uspokojili poptávky pacientů po těch méně dostupných odbornostech, jako je například revmatolog, další gynekolog, diabetolog, eventuálně i praktik pro dospělé. Za co bych byl asi nejraději je to, abychom byli vzorem pro naše zdravotnictví a vzorem toho, jak se ta péče taky dá dělat a že to jde i jinak.
